Viděli jsme, že náš problém měl tři rozměry: tělesný, emocionální a duchovní. Uzdravení muselo přijít ve všech třech oblastech.
Klíčový zlom v našem postoji nastal, když jsme si přiznali svou bezmocnost, že náš návyk nás měl pevně v hrsti. Začali jsme chodit na setkání a přestali se svým destruktivním chováním. Pro některé to znamenalo zcela se zdržet sexu se sebou samými i s jinými a nenavazovat nové vztahy. Pro jiné to zahrnovalo i vědomou abstinenci od manželského sexu po určitou dobu, aby se zotavili ze své žádostivosti.
Objevili jsme, že můžeme přestat, že nekŕmení tohoto hladu nás nezabije, že sex ve skutečnosti není nezbytný. Objevila se naděje na svobodu a začali jsme se cítit naživu. Povzbuzeni tímto objevem jsme se stále více vzdalovali své izolující posedlosti sexem a sami sebou a obraceli jsme se k Bohu a k ostatním lidem.
To vše bylo děsivé. Nedokázali jsme před sebou vidět cestu – jen to, že jiní už po ní prošli. Každý nový krok vzdání se působil jako skok do prázdna, ale udělali jsme ho. A místo toho, aby nás to zničilo, vzdání se ničilo naši posedlost. Vstoupili jsme do světla, do zcela nového způsobu života.
Společenství nám poskytlo bezpečí, dohled a podporu, pomáhalo nám necítit se přemoženi, poskytlo nám bezpečný přístav, kde jsme konečně mohli čelit sami sobě. Místo zakrývání svých pocitů kompulzivním sexem jsme začali odkrývat kořeny své duchovní prázdnoty a hladu. A uzdravování začalo.
Když jsme čelili svým nedostatkům, stali jsme se ochotnými se změnit. Jejich přiznání a odevzdání zlomilo moc, kterou nad námi měly. Začali jsme se cítit lépe sami se sebou i s ostatními, poprvé v životě bez naší „drogy.“
Odpouštěním těm, kteří nás zranili, a napravováním vlastních chyb jsme postupně zbavovali svá srdce těžkého břemene viny. S každou napravenou škodou z nás spadlo více toho strašného tlaku, až jsme byli schopni zvednout hlavu, podívat se světu do očí a stát svobodní.
Začali jsme praktikovat pozitivní střízlivost – činy lásky a služby, které zlepšovaly naše vztahy s druhými. Učili jsme se dávat, a podle míry, jakou jsme dávali, jsme také dostávali zpět. Objevili jsme něco, co žádná z našich dřívějších náhražek nikdy nenabídla – skutečné spojení.
Byli jsme doma.