Je poměrně těžké ji nějak vysvětlit, ale takto vypadá v mém životě. Je to otrokář, který chce ovládat můj sex pro svůj vlastní prospěch, podle svých pravidel a kdykoliv se mu zlíbí. Je to něco jako mentálně-duchovní hluk, který překrucuje a znetvořuje sex – podobně jako šumění v pokaženém rádiu narušuje krásnou melodii.
Žádostivost není sex a není tělesná. Zdá se být obrazovkou neomezené fantazie, která mě odděluje od reality – ať už od skutečnosti mé vlastní osoby při sexu se sebou samým, nebo od reality mého manželského partnera. Funguje to stejně, ať jde o přítelkyni, prostitutku nebo mou manželku. Takto neguje identitu – buď moji, nebo druhé osoby – a je antireálná, působí proti mé vlastní skutečnosti, proti mně samotnému.
Nemohu mít opravdovou jednotu se svou manželkou, pokud je žádostivost aktivní, protože v tu chvíli na manželce jako osobě ve skutečnosti nezáleží – dokonce mi překáží. Stává se pouze sexuálním nástrojem. A nemohu mít opravdovou jednotu ani se sebou samým, když se rozděluji tím, že mám sex se sebou samým. Ten fantazijní partner, kterého jsem si vytvořil v mysli, je vlastně část mě samotného! Se žádostivostí není sexuální akt výsledkem osobní jednoty, sex z té jednoty nevyvěrá. Sex pod vlivem žádostivosti činí skutečné spojení nemožným.
Povaha tohoto narušujícího „žádostivého hluku“, který uvaluji na sex, může mít různé podoby – vzpomínky, představy sahající od erotických po pomstychtivé nebo až násilné. Může to být mentální obraz nějakého fetiše nebo konkrétní osoby. Žádostivost může existovat i mimo oblast sexu. Opravdu, někteří lidé říkají, že jsou posedlí žádostivostí, i když už nejsou schopni mít sex.
Vidím svou žádostivost jako sílu, která proniká a překrucuje i mé ostatní instinkty:
jídlo,
pití,
práci,
hněv...
Vím, že mám žádostivost po zášti – zdá se být stejně silná jako byla ta sexuální.
Podle mé zkušenosti žádostivost není jen tělesná. Dokonce to není ani silná sexuální touha. Zdá se být duchovní silou, která pokřivuje mé instinkty. A kdykoliv ji pustím do jedné oblasti svého života, chce nakazit i všechny ostatní. A protože není čistě sexuální, překračuje všechny hranice, včetně pohlaví. Když je podpořena žádostivostí, mé sexuální fantazie nebo acting-out se mohou ubírat jakýmkoliv směrem, tvarované čímkoliv, co právě prožívám.
Čím více se oddávám sexuální žádostivosti, tím méně skutečně sexuálním se stávám.
Jakmile se jí oddám v jakékoliv podobě, skřípe na všechny strany a brzy ovládne celé mé bytí. Žádostivost se tak nestává jen tím, co dělám, ale i tím, kým jsem.
Ale je tu obrovská naděje.
Pokud se vzdám žádostivosti a jejího acting-outu pokaždé, když jsem v pokušení, a pokud se obrátím k Bohu a zakusím jeho životodárné vysvobození z její moci, přichází uzdravení a obnovení celistvosti – nejprve skutečné spojení se sebou samým, poté s ostatními a se Zdrojem mého života.
Nebýt schopen říct „ne“
Neustále se ocitat v nebezpečných sexuálních situacích
Otáčet hlavu, jako bych byl neustále sexuálně vyhladovělý
Cítit přitažlivost jen k „krásným“ lidem
Erotické fantazie
Používání erotických médií
Být závislý na partnerovi jako na droze
Ztrácet svou identitu v partnerovi
Obsesivní hledání romantiky – jít za „chemií“
Touha vyvolat žádostivost v druhé osobě
Žádostivost zabíjí.
Žádostivost je nejdůležitější věcí v mém životě – má přednost i přede mnou samým.
V zajetí žádostivosti nedokážu být sám sebou.
Žádostivost si ze mě dělá otroka – zabíjí mou svobodu, zabíjí mě.
Žádostivost chce vždy víc – žádostivost plodí další žádostivost.
Žádostivost je žárlivá – chce mě vlastnit.
Žádostivost mě uzavírá do sebe samého.
Žádostivost činí sex nemožným bez žádostivosti.
Žádostivost zabíjí schopnost milovat.
Žádostivost zabíjí schopnost přijímat lásku – zabíjí mě.
Žádostivost vytváří vinu – a vina musí být odpykána.
Žádostivost způsobuje, že část mě chce zemřít, protože neunesu to, co sám sobě dělám, ani svou bezmocnost nad tím.
Tento pocit viny a sebenenávisti směřuji dovnitř i ven.
Žádostivost je destruktivní pro mě i pro mé okolí.
Žádostivost zabíjí ducha – a můj duch jsem já.
Žádostivost mě zabíjí.